Zoubková, Žaneta

1. den A procítila najednou vyvrcholení v celém těle a ještě Slánský několika pohyby přirazil, až zamručel, a ukonán byl rovněž. Odvalil se z ní a lechtlo ji, když z její vyklouzl, a podržela se ještě jeho trupu, načež Slánský přes čelist ji poplácnul, rychle vstal a mnula sobě tvář a poněkud si vydechla, uvědomivši si, že který kalhoty si obléká, nerozvažuje, nežli uhodí, a nerozvažuje, uhodí-li více.

Z lůžka odešel, ji tam s nedoobléklými nechal kalhotkami, vyčetla proto Slánskému, mávnuvšímu rukou, jenž nezájmem posouložním rozčílil ji: „Takto o ženu se staráš…,“ zmlkla pak, nechtěla jej rozčilovat a zapínala sobě košili, zaklepal kdosi na dveře a šikovně si dooblékla prádlo celé a natáhla si šikovně sukni, přestože Slánského semeno vytékati cítila ze sebe, třebaže tušila, že kalhotky jím jí zvlhnou.

A vpuštěn byl Slánským vrátný hotelu MIM a slyšela z předsíně, jak ptal se Slánský po vrátného účelu návštěvy, a aniž by se zdržoval přede dveřmi, vstoupil drze, rozhlédl se a ukázal na Žanetu, sedaje si na kraj postele, nedbaje, že Žaneta zcela oblečena není, navrhl, že by přivítal, aby do hotelu pracovati šla, jelikož tam potřebují pracovnici, a Žaneta přisvědčila, že proti takovému zaměstnání nemá nic, a ukázala na Slánského řkouc, že chlapa, jenž po hlavě ji mlátí, ráda opustí.

Inu, obávala se reakce muže, s nímž právě dosouložila, leč Slánský naopak se zasmál a zavtipkovala a naházela do kabelky svoje věci, s vrátným hotelu MIM opustila Slánského dům.

A v hotelu uvedl ji vrátný, ukázal kuchyni, v níž pokrmy připravovati bude, kuchyni ne zcela čistou, v níž porůznu poskládané bylo náčiní kuchyňské, hrnce všelijaké, z nichž jenom polovina pozumívána byla, a předvedl jí digestoř, která nefungovala dokonale, ba ukázal jí, jakže na pokojích ložní přestýlat prádlo špinavé, které zaneřádí hoteloví hosté.

Cigaretu vzala mezi rty a byla jí vrátným připálena.

„Ale mám kde bydlet, ale mám kdesi útočiště…,“ pomyslela si, když mlčky s vrátným dokouřili, když ji vrátný opustil, a ohlédla se za ním, z kuchyně odcházejícím.

Zanedlouho zazvonil vrátný bzučákem, jenž ohlašoval hosta příchod, a vběhla do recepce, do místnosti vcházela žena se svým sluhou. A neodpovídala pohotově, když dáma Vilma zajímala se o volné pokoje, musel ji vrátný zastoupiti, s dámou hovořiti, a když ji ubytoval, vezvala ji do restaurace s okny velikými, restaurace hotelové. Bohatě vyoblečená si jídlo objednala a v kuchyni připravovala jí lehké tousty jaksi a záviděla, a ba že si spočítala, že v hotelu si nikdy nevydělá na komfortní dámin život: „A chovati se může povýšeně ke mně, jelikož ona ty peníze má, za něž jí sloužím.“ Závist ji štvala a jaksi stahovala její hrudník. Plivla si na ruku a plivanec tento do šunky rozetřela, kterou vkládala mezi chleby. S úsměvem úšklebným nyní připravený pokrm přinesla dámě Vilmě, aniž by i dobré popřála chuti, vracela se zpět do kuchyně přes recepci, kde ji vrátný zastavil a ukázal povýšeně a mlčky na kufry, s nimiž do hotelu přibyla dáma, která představila se jako Vilma.

A věru těžké tyto byly a věru nadřela se, nežli je přede dveře postavila pokoje. „Ne, plivnout jsem jí do těch toustů třikrát měla,“ a řekla toto polohlasem, „jenomže mám kde bydlet, nu jenomže mám kdesi útočiště…“

2. den Ráno zavolal ji hoteliér do pracovny, oznámil, že v Theátru slavnost koná se večer, kam divadla ředitel Kötz boháče zvává městské, každého, který solventní je, jehož by mohl Kötz v některý čas vypotřebovat. Kývla hlavou a vrátila se do kuchyně, zástěru vzala si na sebe, chlebíčky zdobila šunkou, sýrem, zeleninou čerstvou, na sebe naštvávala se, jelikož ani se jí nedařilo, i pro pomoc se odhodlala za vrátným, a jelikož očekávala ironické jakési poznámky, raději když žádala, mírně mluvila, prosebně koukajíc: „Vrátný, hoteliér společnou nám práci zadal, máte-li čas, mohl byste mi pomoci…“ A pousmál se vrátný, ceduli vyrobil narychlo s nápisem: „ŽE RAUT PŘIPRAVUJEME, ZAVŘENO MÁME. JOZEF ZUPPA,“ pomohl jí vyzdobiti tabuli.

Na noc do hotelu MIM Joseph, Moltkeho dědic, Moltkeho bohatý synek, přibyl s herečkou Anetou utráceti. A oba přiopilí byli již. Objednávku na papírek zapsati se chystala si Žaneta u jejich stolu, uhladila ubrus, kde záhyb tvořil nerovný. Objednán byl nápoj horký, káva, tak Moltke objednávku poroučel: „My opilí jsme přišli, pili-li bychom dál, jenom bychom se opíjeli, čeká-li nás noc zveselená, nemůžeme nežli se pokusiti vystřízlivět,“ a Žaneta, když jim ho opatrně nesla, koketně tvářila se, postavila před ně, cukřenku rovněž.

Pak poodstoupila, aby nerušila jejich hovoření, jelikož nebylo ze strany Moltkeho bohatého syna Josepha ni naznačeno, že by mu Žanetina byla příjemná společnost.

A potom herečka se Aneta zvedla ode stolu, potom rozloučila se s opilým továrníkovým synem, jím se nenechala vyprovodit z hotelu přede dveře. A Žaneta by za nimi málem byla vyběhla, leknuvši se, aby bez zaplacení neutekl, pak si sobě dovtípila, že člověk, který i po půlnoci vyžehlenou má košili bělostnou, Moltkeho syn, továrníka jediného městského, nemá důvodu bez zaplacení utíkati, ostudu vsázet po městě.

Navrátil se zanedlouho továrníkův syn, usedl, zachmuřeně před sebe se koukal. A nyní přisedla si Žaneta, rozepnula knoflík u halenky a netrvalo dlouho, Moltke požádal ji o soulož rovnou:

„Budu mluvit zpříma, jsem bohatý člověk, nemám oklikovitých řečí zapotřebí, dobře vám za soulož zaplatím jsa chlap nadržený, jsa právě odmítnutý chlap.“ A usmála se Žaneta jenom, tenký použila hlas souhlasivši, jen tento problém má, aby kterýs v hotelu službou mezitím dlel, i zachmuřil se Joseph Moltke řka, že čekati dlouho nechce se mu, a Žaneta ulekla se, aby nemyslel si, že se holedbala, jelikož by ji mrzelo, minul-li by ji nadvýdělek.

Naštěstí objevil se vrátný hotelu MIM, jenž se nezdržoval celý večer v hotelu. Jeho se dovolila se synem Josephem opustiti pracoviště. A auto drahé před hotelem stálo, k němuž zákazník její zamířil, a potěšilo ji, že v měkkých sedačkách se sveze, že interiér vozu luxusní vyzkouší si.

A poručil řidičovi, aby k vile Molkeových jeli. I rozejeli se.

Moltke v autě mlčel, nežli zaparkovali, i nežli předpokojem prošli, obrazy a pravděpodobně, že drahými ověšeným, pak v ložnici počal se Moltke svlékat, svlékla se i Žaneta, prohlédla si nahatého Moltkeho syna, kterak přirození si prohrabává, společně dvakrát souložili, napodruhé přihonil si továrníkův syn, jelikož za cenu jednu, dvakráte chtěl obcovati.

Namísto placení rozpovídal se Joseph, jenž sobě si nalil kořalku a jaksi nevěnoval pozornost připomínkám servírčiným: „Josephe, byl jste ke mně upřímný, když jste mne v hotelu u kávy lákal do této vily, hleďte, souložila jsem s vámi, mezi svoje pysky nechala jsem vašemu údu proniknouti, ba jsem i vzdychání rozkošně předstírala, nyní buďte takový přímočarý opět, peníze dejte, jinak bych si okradená připadala.“

A vstal Moltke syn, odešel z pokoje a zanedlouho se vrátil, Žanetu vyplatil, před vilu vyprovodil, Natzovi poručil, aby ji odvezl k hotelu nazpět.

A čerstvě jaksi se cítila cestou nazpět a rozpovídala se se sluhou Natzem, rozpovídala se a komentovala Josephovo zdržování platby, zatímco ku hotelu jeli.

3. den Poklízela v restauraci.

Sluha Natz ji vyhledal.

A poklepal jí na rameno, otočila se, a ba i by se lekla, rozpoznala řidiče, který od Moltkeů odvážel ji v noci. Zeptala se udiveně: „Co v hotelu chcete, sluho, snad i vy po mně nechcete službu, již jsem vašemu pánovi poskytla, aj, zaplatíte-li…“ Naznačil, by zmlkla, sluha Natz, poporozhlédl se a naklonil se k ní, nazývaje ji prodejnou servírkou: „Dříve či později Moltke opět půjde do hotelu, jelikož líbila se jemu soulož, opět do hotelu si vás zakoupiti půjde, vězte, že s otcem problémy má a byl to otec jeho, který vás vyplácel, jelikož není solventní sám, ale na otcově závislý je příjmu, a vězte, že moc takových mezi těmi, které se koupit dají, není, které by se krasavicemi nazvat daly, vězte, že za vámi přijde, tenkráte bylo by výnosné vydírati jej, jelikož nebudou to jeho peníze, jimiž platit bude. Tehdy výnosné by bylo o tyto jej vydírati peníze, ba o mnohou bankovku další.“

Pokrčila rameny. „Rozmyslete se, servírko, rozmyslete, bylť by pro vás tento obchod výhodný…“

Koukala na Natze odcházejícího, pak před zrcadlo předstoupila, které v kuchyni nad dřezem viselo, a sebe co krasavici v zrcadle obkoukávala a sebe co krasavici v zrcadle viděla, usmála se: „Inu, není divu, že si mne továrnický synek vybral.“

I zašla vrátnému se pochlubiti, že ji továrníkův sluha krasavicí nazval, a zrovna vrátný z recepce Palivce, dámy Vilmy sluhu, vyprovodil, a třebaže neměla by vrátnému důverně se svěřovati, jeho odpovědí se bála, aby nekázal jí, že je nepatřičné okrádat bohatého, přesto prozradila: „Již byste, vrátný, věděti chtěl, jakže jsem se včera chovala u Moltkeů?“ A kývnul vrátný, tehdy vyprávěla jemu, jak s Moltkem souložila.

Pak ji vrátný, jenž se bavil, po její poslal práci.

Navštívil Moltke restauraci a Žaneta mu posloužila a v dobré náladě Moltkeho syna obsluhovala, ba nechávala si i za výstřih kouknout záměrně a přisunula si židli k jeho a přinatiskla se k němu, a když se k ní Moltke naklonil a šeptal jí: „Servírko hotelová, Žaneto, toto se vás ptám, zda bychom nekoupili pokoj, kde bychom stejný obchod jako včera uskutečnili, kde bychom mohli souložiti.“ I odpověděla Žaneta jemu: „Josephe, včera nechoval jste se kulantně, nechoval jste se tak, abych vám mohla věřiti, že mi zaplatíte, věřte, že dnes budu peníze žádat předem, ještě nežli kalhotky si stáhnu ze své zadnice.“

Moltke dopil sodu, sklenicí klepnul o stůl, slíbil, že s penězi se navrátí.

Natz navštívil hotel toho dne ještě jednou a s vrátným tiše se domlouvali opřeni proti sobě o recepční pultík, pozorovala je zpoza závěsu, který recepci odděloval od kuchyně, pak jí vrátný chtěl plán vysvětlovat a ochotně nechala si jej zopakovat, ramínko podprsenky tahala si, když se tvářila, že o Natzově plánu neví nic, přislíbila, že se při souloži hlasitě projevovati bude.

A pak navečer se Moltke Joseph továrníkův syn vrátil a pak objednal u vrátného pokoj, s Žanetou do tohoto zašli, ani záclony neodhrnovali.

Joseph posadil se na židli, rozepínala si podprsenku, a že zastyděla se jaksi, pobídla i jeho, by neokouněl, aby i on se svlékat začnul, a Joseph Moltke polosvlečenou Žanetu objal, jenom poklopec sobě rozepnul a obávala se Žaneta oné rychlosti, jelikož aby nepálila ji potom dřená pochva, rychle si ji obratným pohybem nasliněnou alespoň dlaní přetřela a pak na ni Moltke lehl, počal se v jejím klíně pohybovati, a že shledala, že je nasliněná málo a že z napětí, že bude museti každou chvíli vrátný do pokoje vtrhnout, ani se soustřediti nemohla na Moltkeho styk, a vzdychala co možná nejhlasitěji, aby příchod kumpána svého urychlila.

Pak se rozrazily dveře a cuknul sebou Moltke a bolestivě vytrhl z její pyj, až ucvrnkla si moči, tento odskočil, ve dveřích siluety vrátného a sluhy Natze spatřila a vyhrožoval jemu vrátný, sluhu Natze starého za vlasy drže, a jejich slovům mnoho nevěnovala pozornosti, jelikož s dekou, již si okamžitě pod bradu stahla, ohledívala pokoj, svršky své.

A syn továrníkův a oba kumpáni její z pokoje odešli.

Osaměla.

Oblékla se.

Cigaretu si zapálila.

Večer nádobí umývala, bankovky do ruličky stočené vrátný jí dával: „Nalij víno, žínko výdělečná, ať oslavíme obchod komplikovaný, který tvojí zásluhou, Žaneto, vyvedl se.“

Noc byla, za okny pršelo, v dobré náladě s vrátným pila.

4. den A horkým končil večerem den.

Neměli v hotelu nižádného zákazníka, v kuchyni opřena o kasu s papírky, guma kalhotkovitá mezi pyskem stydkým a rozkrokovým svalem dřela ji a posadila se, poškrabala se nataženým prstem mezi nohama. A zvuky hádavé z recepce doléhaly do kuchyně a již by se tam, zvědavá, spěchala podívati, ale tu zaslechla hlas Moltkeho a v polovině kroku se zarazila, ztichla, zopatrnněla, vynasnažovala se Moltkemu okradenému neprozradit, navrch byla-li upatlaná od nádobí umývaného, navrch když špagetu, zbytek jídla, co ku obědu měla, jednu takovou seschlou ještě na zástěře přilepenu našla.

A pak seznala, že Moltke odešel, vrzly skleněné dveře, pak zaslechla ránu kopancovitou a na recepci se podívati vyběhla, vrátného hotelu MIM vzteklého zastihla, jak se do palce kopl, zachichtla se, a aby neprovokovala, couvla do kuchyně rychle, tam pojedla chleba, který si máslem namazala, žluklou pak vrstvu, již předtím setřela nožem, do odpadkového hodila koše. „I tam žlukni,“ zasmála se, na čele podrbala.

Zanedlouho, krátce po setmění, dveře prosklenné herci otevřeli Tiberle, Kötz i mladá Aneta, herečka, a zapalovala si zrovna Žaneta cigaretu, když Aneta se upřímně usmála na ni. Pak vešli do místnosti restaurační.

Bežela usešněrovat zástěrku, bežela ji uhladiti, podprsenku upravila sobě.

A v té chvíli, když Tiberle, který nejhlasitěji se projevoval, který i vrátného ironickými častoval vtipy, a v té chvíli vrátný do ní strčil, bolestivě ji pod žebry dloubnul, jí nakázav poradil: „Jdi nahoru, Žaneto, abych za tebou později mohl hosta nějakého vyslat, jelikož na obsluhu jejich stačit budu.“ Kráčela do pokoje uražena vrátným, jenž snadno poroučí jí, jako by pasákem byl jejím.

V pokoji omyla se, se učesala, pak do taštičky svojí sahla, líčila se.

Reprodukovanou z rádia hudbu pustila. „Co vrátný sahati na mě má, nezaplatil si za to, nespravedlivě jsem chováním jeho ponížena.“

Otevřely se dveře, vrzly, nervně se jí v krku stahlo, na náhrdelník si sahla.

Udivena byla, rty poodvislé z údivu nechala, jelikož to Aneta, herečka byla, co za kliku vzala.

Přisedla si na postel k ní, odhrnula peřinu. A stěžovala si na herce, kteří obscénními sprostotami dole hrubě ji častovali. Žaneta naslouchala a kouřila, poprosila ji Aneta o jednu a připálila jí ji, přitom dotkla se jí prstem dlaně a příjemná jí ta dlaň byla horká z rozrušení, jehož nemohla se Aneta zbavit. Povídaly si chvilku a pohladila ji Žaneta, jelikož potřebu měla jemné se její dotknout kůže.

Aneta se na ni podívala zblízka a udivené byly její oči. A dostala chuť tváře pohladit jí a palcem pohladila tyto a pootevřená byla Anetina ústa i políbila ji. A políbila by ji ještě jednou, ale Aneta cudně jaksi hlavu sklopila a nahnula se Žaneta k Anetině tváři.

Žaneta ruku její uchopila, pod prs si dala tuto.

Potom teprve se Aneta odtahla, pravila, že právě krvácením trpí a že by raději pokračovala v rozhovoru. A usmála se Žaneta: „Opravdu, i takto je možné večer, Aneto, herečko, strávit.“

Když dopovídaly si, z hotelu ji vyprovodila. „Budeš-li chtíti, děvče, stav se v hotelu, jelikož převelice milé mi byly s tebou chvilky.“

Odešla Aneta, koukala se na oblohu Žaneta, koukala se na mraky, které za večera co červánky byly, nyní se okolo měsíce hnaly a vypadaly, jako by měsíc tento jimi i orosený byl. I sobě řekla: „Nešť, nyní se do hotelu vrátím.“

5. den Poklízela ložní prádlo v hotelu, do koše dávala, aby pak za čisté, které dole ve skladu hotelovém měli, vyměnila, pak do Höchova zašla pokoje, tam stahala s matrací prostěradla, je vytřepala, i hle, našla na nich skvrnu žlutější, a aniž by přemýšlela, zda natolik diskrétní má býti, že jej na posteli nechá, rovnou jej do prádelního koše uložila.

Pak výstřel zaslechla odněkud odezdola z vrátnice, cukla sebou, a třebaže by zvědavá nakouknouti šla, raději zvuku pozornost nevěnovala, pak zaslechla druhý a ještě jeden, tehdy scházela opatrně dolů, vrátnici se vyhnula, zadním do hotelového skladiště, v místnůstce, kde, jak jí ukázal hotelový vrátný, do místnůstky zašla, kde skladovali nástroje uklízecí všeliké, košťata a kýbl a porůzné hadry zbylé uskladněny byly, rozsvítil, zde ponechala prádelní koš.

A kopla do něj, jelikož ta ji nebavila práce.

Klimbala v pokoji hotelovém.

Aneta ji zaklepáním probudila, s níž o den dříve flirtovala, že příjemné-li spolu o den dříve prožívaly chvilky, přemýšlela o tom prý, že tedy za ní zašla. Žaneta rychle si promnula oči: „Copak, že krvácení měsíční nemáte již?“ A Aneta ruce za záda dala, řekla, že ne.

Přiblížila se k ní Žaneta a vynasnažila se, aby polibek, který jí dává, stejný byl jako předešlého dne, a líbilo se jí, že Aneta drží, ale že vstřícná není co prvnička, a Žaneta, již začalo toto zabavovat, políbila ji za krkem a pošeptala, ať pohodlně si lehne na postel, mezitím dveře uzamknula, vrátila se k ní ležící a koukala se na vyklenutá její prsa a chutě pohlavní měla pohladiti je a políbila ji na hruď slanou, pak na břicho a velice pomalu stahla jí kalhotky a mýdlovou ucítila vůni.

A usmála se, jazykem pohladila pysky chlupaté její.

A jazykem zatlačila, kde poštěváček byl.

A Aneta mírně rozkročila nohy, tehdy odvážila se lízati intenzivněji a podívala se na Anetu a viděla oči její zavřené a snažila se příjemně ji lízat.

A na posteli potom ležela, Aneta oddechovala, když končila, a pohladila ji po hlavě: „ Nu, nyní, servírko, což kdybychom si role vyměnily, což kdybych odvahu ku lízání prokázala.“ A tehdy servírka Žaneta jí řekla: „Nedbej, jelikož o samotě býti chci, a vrátíš-li se, pak tě ráda přivítám.“

Po setmění dostala žízeň.

Vrátný stál u kredence otevřené, hledal kávu, nemohl ji nalézt.

„Hledám tu kávu, hledám tu praženou, nemohu ji nalézt, servírko, zajděte do kavárny U Portugalce, tak nakupte. Bylo by nekulantní, kdybychom ráno otevřeli, kávu nemohli bychom přibyvšímu zákazníkovi náhodnému uvařit.“

Poslechla vrátného a do ulice Rothovy šla. Zazvonila na zvonek kavárny.

Sestra její Jitka Zoubková jí otevřela.

Zarazila se, zarazila se i její sestra.

„Přijelas do města, sestro, vrátila ses za matkou, co mne vyhodila, zaměstnání nalezla jsi sobě v pohostinství…“

Jitka Zoubková o futro se opřela: „Vrátila jsem se za matkou, vzápětí jsem se s ní rozhádala, neuběhlo minut několik, kdy odsud odešla.“

Popokročila ke své sestře, škytla.

Pokročila k ní sestra, dotkla se jejího ramene: „Matka ode mne právě odešla, nechci ji už potkati ve městě.“

„Aji jako já…“

Tištěná verze knihy
Pětidenní komedie městská - tištěná verze