Zoubková, Jitka

1. den Do města pozvaná svou byla matkou, která v dopise jí nabízela, aby byla jí návštěvou na Styrkově zámku, kde sluhovské zastává místo u hraběnky Styrkové, staré dámy.

I sestoupila z vlaku, z rezavých jeho schůdků a otřela si kapesníkem ruku slečna Jitka Zoubková.

„Dívko mladá,“ nepřeslechla hlas strojvedoucího, jenž na ni z výšky kabiny lokomotivy volal. Ohlédla se a z okna mával na ni: „Dívko přivezená, což kdybychom se sešli, až pojedu znovu do tohoto města, až celý vlak přivezu opět na nádraží, chvilku budu míti, abych si s vámi do restaurace vyšel…“

A zasmála se na něj, zavolala: „I kdy znovu se objevíte…“

Do svých papírů se koukl, tam cifry pročítal, pak zavolal na Jitku Zoubkovou, že za několik dnů nočním přijede sem vlakem, že by ji v kabině po kolemměstském provezl po kraji: „A zde tuto hodím vám, slečno, peníz přecelesklý cinkavý, jejž co starožitnost uchovávám, abyste pochopila, že takové pozvání vážně myslím.“ A z okna hodil peníz, jenž cinknul o šroub v pražci, usmála se Jitka Zoubková, otřela jej v dlani.

Peníz přecelesklý do kapsičky u haleny dala, pohladila tuto.

A rozkoukávala se po nádraží a hledala nádražákův domek, aby se v něm na cestu poptala, zjistila, kterým směrem se má vydat, aby trefila do zámku hraběte Styrka. A takového chlapíka v čepici uniformovité zahlédla z domku, jehož okna zdobena byla červenými muškáty, vycházet a již by se ho optala, leč tento chlapík do kapsy ruku vstrčil, v níž cinkaly klíče, pak najednou se otočil a poklopec rozepnul a nadávaje na chudé pokolení, jal se močit.

I posadila se raději na lavičku, rozhodnutá nelibého jí nádražáka se nezeptat, uvolnila se na lavičce, roznožila poněkud, přivřela oči a mlčíc přemýšlela, a tu špinavý si vedle ní chlap sedl, špinavý vytáhl balíček cigaret nefiltrových z kapsy, jednu z nich kouřil odplivuje a řekla sobě, že tohoto zkusmo se na cestu optá, že náhodou znalý mohl býti by. A řekla chudému a tvářila se mile, o strojvedoucím přemýšlejíc spíše, a řekla, že ve městě je nová a že po něm nechce ničeho, nežli aby jí poradil, kudy se na zámek dostane Styrkův, jelikož tam je pozvaná. A zasmál se a odhalil zpola vypadané svoje zuby a řekl, ať jde s ním, že krátkou zná cestu, a šla před ním a byla spokojená, protože, jak sobě vemlouvala, takto k chudákům úplným se musí chovat, a vlastně překvapena byla, když ihned za nádražní ji chytil budovou a silně sevřel ramenní klouby její a silně se na ni vmáčkl a spodní prádlo zpod sukně škrábnuv stáhl a tváří přimáčkl se na ni, a přestože svaly zatínala, přesto jej uvnitř orgánu svého pohlavního pocítila bolestivě, a chtěla, aby konání špinavého chlapa netrvalo dlouho.

A rychle bylo ukončeno. Pak sevřeně velice se bála, když kradl její tašku, kde svoje měla, a snažila se nepohnouti, přestože lechtavě cítila, kterak mezi pysky stydkými vytéká jí chám.

Bála se rozbrečeti, cukalo jí v krku.

I sledovala jeho postavu, jak odchází, a rychle utekla, rychle utíkala z místa, peníz přecelesklý před nádražím vytratila.

A Styrkův zámek sama si našla, přestože dlouhá byla cesta, mimovolně, odcházela směrem k řece a vlastně v Dolním až bloudila Městě a štěstí vcelku přitom měla, takže aniž by se na cestu ptala, našla jej.

Vešla na zahradu a nedobře jí bylo od žaludku, kdykoli lepkavo mezi svými pocítila stehny.

A prošla zahradou a na jejím konci přístěnek zhlédla, který coby kuchyň sloužit mohl, který popsán byl v dopise matčiném co pohodlný, který jediný byl vlastně v dopise popsán, tam vydala se, tam očekávala, že provede na svém těle koupel.

A pozvala ji matka ke stolu a posadila se na dřevěnou židli a měla pocit, kterak červenají její oči, a cítila se jaksi nad sebou lítostivě, že nechce, aby se ráno tamto setkání s popelářem Chillerem přihodilo. A matka, která rádio poslouchala, zajímala se, jak je možné, že se do Styrkova zámku takto dorazila zašpiněná, jak je možné, že šatstvo její vypadá, jako kdyby v odpadcích přespávala, ale hlavně se zajímala, zda babiččiny přinesla šperky, zda babiččin majetek si prohlédnouti může, a nechtěla se o ukradené tašce dcera bavit a nechtěla o tom hovořit předtím, nežli by se vykoupala, nežli by mýdlem pysky svoje stydké nevypucovala a z chlupů zaschlé nevyčistila semeno, a uhýbala odpověďmi doufajíc, že matka dovtípí se, chvilku soukromí jí nechá, a jelikož nešlo jí déle otáleti, hrubě řekla, že nenese šperky, že všechny ztracené jsou.

V té se chvíli matka v kuchařské zástěře postavila, a aniž by zastavila mluvu na okamžik, vyčítala jí a nakonec nespravedlivě kázala: „Tak ledabyle se k majetku rodinnému chováš, dcero, takto přijdeš za mnou neupravená a rozcuchaná, špinavá, ani nechceš prozraditi, kde jsou cennosti tobě svěřené, odejdi, ať tě nevidím, odejdi, ať se nad tebou nerozčiluji více.“

I na odpověď nezmohla se, nedovedla odporovat.

Po městě jí bylo se toulat, město prohlížet, teprve odpoledne v ulici, která jméno Rothova nesla, v kavárně U Portugalce usedla a hladová již, o kafe poprosila u muže, jenž co obsluha jediný v kavárně byl. A velice se styděla, jelikož tušila si sama sobě, že z ní popeláře cítí, proto kolena držela při sobě.

A nakonec si řekla: „Nešť, jednati nějak musím, nějak překonati,“ a nežli kavárník jí kávu naservíroval, vstala a zašla za ním, jeho oslovila sama, že ve městě shání práci, že přijela teprve dnes, a rychle se omluvila za své ošacení a potěšilo ji, že byla přijata.

„Nyní vám k přípití nabídnu skvělé svoje víno.“

A donesl lahev, již odzátkoval, nalil a vyprávěl, servírka přijatá usrkávala, pak kavárník, rukama rozkládaje, strčil do sklenice, ji polil.

Vyděsila se, polekala.

A uklidňoval ji: „Nic nevadí, Jitko Zoubková, běžte se vykoupati, naškrobenou sukni vám pak věnuji.“

Pečlivě se v koupelně uzamknula a i okénko, které na dvorek, kde zhlédla židličky na sobě poskládané, vedlo, zalígrovala a myla se silně a z podpaží pot vymývala a namydlenou rukou mezi nohy vjela si na chlupaté svoje pohlaví a zatla svaly na vnitřní straně stehen a dlaní počala si pysky drhnout a zrychlovala pohyby takové a vzlykati počala a mýdlovou pěnu vmyla si do pochvy a pálila ji tam a po tváři jí slzy tekly a drhla se.

Pak ve sprše schoulená seděla.

Pak vstala a otřela si obličej omytý a nechtěla, aby ji kavárník ubrečenou vycházeti viděl, neboť nechtěla, aby se jí dotazoval jakkoli, a počasí bylo teplé, ani si průvanu nevšímala, když se oblékala, ani ji mokrá nestudila kůže.

Když se do kavárny navrátila, kavárník Nýdrle ještě víno popíjel, ještě na stole postavena byla její sklenice a mlčky seděla, mlčky upíjela těžké víno a kavárník neustále hovořil, vysvětloval, jaké jsou ve městě zvyky, kde je hotel drahý, kde Theátro, kam posílat hosty s přáními rozličnými.

Zůstala v prázdné kavárně převlečena do zástěrky, Nýdrle za povinnostmi svými, jak řekl, odebral se.

A jediný host, kterého obsluhovala, dáma byla usměvavá, ze špičky cigarety kouřící, dáma, která přijela se do města ubytovat, dáma, jíž sluha kufry nosí.

Pak kavárník Nýdrle, navrátivší se, odebral se do místnosti zadní, a to už ztmívalo se, a to už hosté počali se scházet v salónu u karet a jim, silně tabáku holdujícím, vína objednávaná nosila, a ba že nevadila jí ta práce vůbec.

A v noci, když poslední zaplatil, když i kavárník Nýdrle odebral se spát, ona na posteli seděla, jelikož se bála, až oči zavře a nebude rozptylovaná ničím, že strach ji obestře, leč unavená byla a snadno se ku spánku přinutila.

2. den Poté co vstala a ranní provedla vyčištění obličeje, šuplíky v koupelničce s oknem na dvorek kavárenský prohledala a po servírce minulé šminky nalezla a vyzkoušela, zda by nebyly k použití, a s obličejem vymalovaným do kavárny vešla a nelíně se činila, štětkou vymetala popelníky, sbírala lahve z karetního stolku.

Kavárník vešel, obchodně telefonoval.

A přistoupil zezadu k ní kavárník, vylekal ji trochu, neboť jej předtím ani nezaslechla, povylekal ji, když na ni promluvil. Pak pomáhal jí s úklidem, mile hovořil a občas se jí dotknul. A mlčela, jelikož se bála najevo dát, že se jí dotyky oškliví, a dotyky trpěla, přestože občas hřbetem ruky zdánlivě neobratně prsu se jí dotkl, že sobě rozkázala, že včerejším zážitkem si chlapy nezoškliví. A když ji nenadále chytnul kolem pasu, ústa kavárník oholený špulil ku polibku, zašeptal lascivní větu, tehdy vztek jakýsi jí v břiše počínal a sáhnul jí mezi nohy a ztopořený jeho přese sukni ucítila pyj a tehdy držet se přinutila vlastně a zatnula všechno svalstvo.

Sám sevření paží povolil.

Odešel, posadila se, vydýchala. Hadr vlhký, co měla v dlani, mačkala, až z něj teklo.

Pak se vrátil kavárník, posadil se a vydechnul, že na slavnosti budou potřebovat servírku, že tedy večer v Theátru vypomůže, pak rychle ode stolu vstal vysvětluje, kde je Theátro, mluvil týlem otočen k ní opoceným vysvětluje, že zadním vchodem má se ku pracovišti vydat, ona dívala se po jeho zádech, která špatně držel, jimiž cukl často, a pozor si dávala, aby se v tu chvíli, jak tam seděl, neotočil a nespravedlivá si přišla najednou.

Odpoledne, když by se již měla na slavnost začít strojit, objevil se v kavárně U Portugalce Joseph Moltke a jeho otec továrník bohatý, oba v oblecích elegantních, oba v letních bílých sakách.

A popili kávu a hovořili o nehodě, která jejich postihla továrnu, a zaplatili, vysokým spropitným servírku obdařili, a když ku odchodu zdravili a zamračen byl starší muž Moltke továrník, odešla se i ona do svého, po bývalé servírce zděděného pokojíku přeobléci a vyrazila, kam ji kavárník poslal, vyrazila, neboť věděla již, z kavárníkových instrukcí, kde Divadelní ulici, kde Theátro hledati má, honosnou budovu.

Obešla dům podle rady, že zadními se dovnitř dostat dveřmi musí, a zazvonila na zvonek, jenž označení nesl „Pro personál“, a otevřel jí sám divadelník Kötz, jenž ukazováček pozdvihl a varoval ji, že je velice nespokojený s tím, že se opozdila, že je velice nespokojený, že hosté na ni čekají, že mnohý z nich, líný, k tabuli s vyskládanými lahůdkami chodít musí, tam si z ní sám bráti a omluvila se rychle servírka Jitka Zoubková a divadelník nakázal jí, aby za herečkou, která Aneta jmenuje se, zašla, této ptala se po příkazech, jimiž se bude po celý večer řídit, i učinila tak a nalezla herečku, kterak ze své šatny, a velice nalíčená byla, když takto se servírkou pod žárovkou ve tmavé chodbě hovořila, a nalezla herečku, kterak ze své šatny vychází, a ještě hladila si vlasy a ptala se jí po povinnostech, vysvětliti chtěla, že ona je ta, divadelníkem Kötzen určená, aby na slavnosti obsluhovala hosty.

A vysmála se jí herečka Aneta opovržlivě a poslala ji dolů pod jeviště, řekla ještě, ať tam postává, tam ať plní přání poroučená. Prošla dveřmi polopootevřenými, které jí Aneta ukázala, a po úzkých schůdcích sešla a v místnosti, kde bohatí bavili se, se octla, v místnost po stranách osvětlené, v místnosti, kde květiny živé byly.

A práce nešla jí příliš jednoduše, jelikož hostů mnoho bylo a přání jejich se jí pletla.

A horko bylo v místnosti a zadýcháno.

A soustřediti se na obsluhu musela, že ani Tiberleho v saku blýskavém, ani Kötze, mladého herce, ba ani Anetu, která utrhla se na ni, sledovati zvědavě nemohla.

A neveliké podium bylo zatažené oponou, když Kötz ohlásil estrády konec, a tehdy oslovila ji opět herečka Aneta a zajímala jízlivě se, odkud že se sem servírka dostala, že ani neumí se rychle mezi hosty pohybovat, že neumí rychle přání plnit hostů. A neochotně jí servírka, která právě lahve sklízela ze stolu, od něhož host se zvedl, která právě vypité a obmaštěné lahve pobírala, řekla, že v kavárně je zaměstnaná U Portugalce, a jízlivou nadhodila poznámku Aneta, v níž se o servírce Jitce Zoubkové co o propocené služce vyjádřila. Té pak nesla sklenici s vínem. Ta pak se synem továrníkovým koketovala, a jakmile Aneta odeběhla na toaletu, nápoj si Moltke, mladý pán, poručil.

A nutkalo se v jejích střevech nervozitou, odskočila si na záchod, neboť z konečníku muselo rychle ven. A sedíc na míse, vložku použitou při koši čerstvou ošklivíc si, chlácholila se: „I vida je, dámy, jak se nosí v drahých sukních, pak za menstruační krev ni se nezastydí.“

A pohybovala pak se mezi hosty a neustále na paměti Anetina měla slova, a ba že přistihla se, že jí je horko takto v létě, že z podpaží i cítí jaksi zkažený svůj pot. A o to nervoznější byla.

I skončila slavnost, odešli bohatí lidé poroučiví.

Rozsvítil divadelník v sále a talířky špinavé uviděla a zbytky na nich, umaštěné sklenice, vajgly pak na zemi rovněž, počala uklízet všechno ve vyprázdněném sále. Unavená byla a Kötz, který poslední v sále zbyl, přišel za ní a řekl, že je s ní celkem nespokojený, ať ještě doklidí, co zbývá, sebere ubrusy a domů jde, ať příplatek za službu neočekává.

A když se do kavárny navrátila a usnula a nohy bolely ji.

3. den To ráno ještě před otevírací dobou zašla si na dvorek zakouřit a svítilo slunce na ten zatravněný a lesk jeho paprsků se v okapu povaleném zpola, v němž přesušená byla hlína, a lesk jeho paprsků se odrážel všude tam, kde barva okapu oprýskaná byla, a rozkročila konstrukci jedné ze židliček, které pod kůlnou naštosované byly, a na okamžik vzpomněla své matky, v ten samý okamžik vzpomněla popeláře, který do ní vstříknul, a popuzena jaksi zahodila cigaretu nedokouřenou a do kavárny vešla.

A kavárník zapíjeje vodou lék, litoval před servírkou výstupu včerejšího, povzdechl si, že kavárnu prodá, a divila se a zrazovala jej, aby kavárnu neprodával, že jsou způsoby, jimiž lze peníze v kavárně větší vydělat, že dobré by bylo dvorek zprovoznit, tam by postupně si hosté zvykli chodit takto v horkém létě, a zastavil slova její a řekl: „Nevíte, co stravuje mou páteř, nemá-li člověk před sebou dlouhé roky, není moudré čekat, až si hosté v budoucnosti zvyknou na dvorku vysedávat.“

Pak řekl: „Pospolu otevřeme.“

Když dovnitř hosté vešli, kteří na první pohled zámožní byli, přispěchala obsluhovati, ale Styrk, jeden z hostů, Styrk, který mávl rukou se štíhlýmy prsty, ji poslal, aby do kuchyně šla, jelikož nechce, aby poslouchala hovor, který on s nimi povede. A zaváhala, jelikož toto nebyl její nadřízený, ale i Nýdrle jí řekl: „Jděte jen dozadu, jelikož s těmito hosty dopoledními potřebuji sám si promluvit, jelikož s těmito dojednávám obchod, při němž sami chceme býti.“ Servírka ještě donesla jim nápoj, z místnosti ztratila se. V kuchyni omyla si tvář, že poněkud mastně si v kuchyni připadala, a rozhlédla se po stěnách a jejich omítka rovněž mastnotou kuchyňskou zašpiněná byla.

A chladila ji voda, kterou na tváře si chrstla.

A zajímala se o prodej večer, když usedl si kavárník k ní na židli v kuchyni, když v kavárně pozbyli hostů. Nýdrle si postěžoval, že z prodeje sešlo, pak se osmělil a omlouval se opakovaně za včerejší chování, ba přímo řekl, že se nechal její chladností zmást, již za vstřícnost chybně považoval, a potěšil ji a chtěla by mu již vysvětliti, proč že se chovala odměřeně, nepřátelsky, leč jaksi se nepromluvila o tom, jelikož jí úzko bylo, protože by se rozbrečela, a poznala, že je rád, že vyjevil, za co se styděl, a raději se rozmlčela rovněž. A z bezmyšlenkovitého toho stavu vyrušily ji hlasy, které odvedle zaslechla, a že hosty mají, již by řekla kavárníkovi, ale tento pospával a jaksi v divné poloze byl na židli zkroucen, divné z něj vycházely zvuky oddechovitě sípavé.

A vešla společnost herecká, společnost, již v Theátru poznala na jevišti. A vešli a poroučeli rázně, herec Kötz s Anetou, domýšlivou slečnou, která se posadila vedle Kötze, mladíka ještě, a nohu přes nohu přehodila a zdvihla ruku v elegantním gestu, luskla prsty a volala povýšeně na ni a seděli až u dveří, které do karetního vedly salónku, takže přese celou musela běhat kavárnu se vším, co si oba objednali.

A poté k jejich stolu zamířil právě vstoupivší herec Tiberle, jehož pupek pod trikem, které pod sako si bral takto v létě, jehož pupek vystouplý pod trikem byl již, a nedlouhou dobu zabráni byli do rozhovoru a jediná Aneta se u rozhovoru smála hlasitě. A na stůl lahev chtěli kořalečnou a tuto otevřenou jim postavila, sklenice tři. Pili ji a poté najednou Aneta vzkřikla, ukazujíc na ni: „Ty, herče, jehož vlasy v hřebeni často vyčesané nacházím, ty, herče, který pudrem schováváš své vrásky, tam jdi, tam za tou služkou špinavou a zpocenou jdi, s touto si hrej, mne ponech býti.“

Sklopila zrak servírka, protože kdyby přiznala, že větu zaslechla, nezbylo by jí nežli se brániti, nežli se s nimi dohadovat. A ihned potom vylekal ji Tiberle, který sklenicí třísknul.

A hádali se dále, poté Tiberle vstal, a že mnohý centimetr kubický z lahve zmizel a mnohý centimetr kubický nalitý byl do jeho hrdla, vstal a dušoval se přehlasitě, že provede takový čin takto na místě, v místnosti, kdy jeho choutky žádný nehlídá jiný nežli tito dva, a opilý hned se otočil se na ni.

Odstoupila a studeno v nohách pocítila, když s vodnatým zrakem podkrveným tento místností přecházel.

A cigaretu do umyvadélka kavárenského cvrnkl, tato zasyčela zhašená vodou vycmrndanou. A vykřikla, Tiberle stál a mžoural na ni a pak přišel Nýdrle, jenž ještě rozespalý byl, a rozhodně řekl, aby opilý si herec odešel sednout. Bezpečně se díky Nýdrlovi zacítila. A když jim novou nesla lahev, i když Aneta napadala ji a když herec Tiberle ji za půlku hýždě chytil vtipkuje, jak sám pravil, po německu o vepřových kýtách, tehdy navrch mlčky překvapena byla, že Nýdrle ku hostu přiskočil a coby špatný živnostník se projevil, když Tiberlovi klouby záprstními do ramene bouchnul.

Zvedli se tito, odešli, Kötz hodil peníze do popelníku.

A za nimi kavárník zvolal, aby si jiný podnik našli, kde jim dovolí povýšeně se chovat.

A nakonec poslal ji Nýdrle spát a nakonec ulevil jí od práce, ba řekl, že poklidí po hostech nevychovaných, třebaže to není jeho povinností.

4. den Celý den byla kavárna prázdná a nudila se a hodiny sledovala, které na zdi tikaly, hodiny s modrým ciferníkem, modrými rafijemi.

Když ubývalo odpoledne, přišel Nýdrle a poptal se, kolik bylo ten den v kavárně hostů, a mávl nad odpovědí rukou, na stůl víno postavil, rozlil do sklenic. A venku k večeru se schylovalo, vzduch byl teplý a otevřenými dovnitř vanul okny a na ulici liduprázdné ticho bylo a poslouchala hlubší kavárníkův hlas, upíjela víno, a ba i si zapálila, a když típala, upadla jí cigareta, a když ji chtěla rychle z ubrusu sebrat, a mile usmál se na ni a vytušila nyní, že zdvořile zájem o soulož projevuje, ale usmála se na něj, ba nechala se osahávat na prsou a vlastně čekala příjemný pocit nějaký a chtěla takový pocítiti, leč zneklidněla, a když mezi nohy jí sáhnul, položila raději kolem jeho krku ruce.

Potom Nýdrle vzal jednu její ruku a na poklopec položil ji.

A trhla celým tělem, jelikož ošklivě v ní ze stydlivosti cuklo, jelikož zlost jí zacloumala.

A odskočila.

A chtěla se urychle Nýdrlovi omluvit a ten neposlouchaje vstal mlčky a odešel.

Rozčilená byla a rozčileně po kavárně přecházela, mačkajíc prsty do pěstí, a přestože jí neskončila ještě pracovní doba, rozhodla se, že odejede z města, a nechtěla se ani s kavárníkem loučit, vešla do pokojíku svého a tam složila prádlo zaměstnanecké, které jí Nýdrle propůjčil, odešla z kavárny a mířila rovnou na nádraží.

Nervózně na nádraží vstupovala.

A čekala na vlak a do řeči se s ženou dala, která v oknech nádražákových květiny zalévala, jí se ptala, kdy pojede z města vlak opačným směrem, než kterým před čtyřmi přijela dny. A žena pozorně zkoumala ji.

Představila se co manželka nádražákova, Sylva Holubová. Spolu si sedly na lavičku třískovitou, žena, která spoje vlakové zpaměti znala, pohrávala si s plechovou konví, již v ruce svírala, najednou prořekla se, že ví vše o zážitku jejím násilném.

Trhlo Jitkou Zoubkovou, lekla se a lýtkový se rozklepal její sval.

Vědět chtěla, odkud že to ví.

„A slečno, není nyní důležité, odkud mám informace, není důležité, že vím, co se za zídkou stalo. Vězte, že vám chci pomoci. A vězte, že chlapa mám, který provede pomstu, a zítra, až se bude smrákat, na nádraží se zastavte ještě, odjezd odložte o den.“ A požádala ji Jitka Zoubková, zda raději za ní do kavárny nezajdou U Portugalce, že se necítí bezpečně na nádraží.

A usmála se na ni Sylva Holubová a pod ramenem dovedla ji k sobě, přespat nechala ji u sebe tu noc, aby nemusela sama po městě i pro chlapy v noci nebezpečném chodit. Odváděla si ji k sobě domů a v brance nádražáka v čepici potkala komické a pochopila, že je to manžel Sylvy Holubové, a podivila se, že se sotva pozdravili. A když se převlékala do spodního prádla, když jí nádražákova žena postel rozestýlala, optala se, zda je to onen, který násilníkovi zítra pozuráží zuby zbylé, a Sylva Holubová podívala se na ni, zrovna když si podprsenku stahovala, a zasmála se řkouc, že ne každý manžel ku všemu je vhodný, zvláště pak takový, který u piva sedává v tílku, svalstvo jeho živené je jenom sladem z piva.

„A zde si, servírko, na lehátko lehni, nepohodlné je sice, ale pro jednu noc ti stačiti bude.“

A usínala a vonělo poněkud kovově po pokoji a vlhko bylo tam a na strop lampa nádražní prapodivné tvary stínovité vysvěcovala a dívala-li se slečna na ně déle, pak zdálo se jí, že se pohybují.

5. den K ránu ji chladno probudilo, které na ramenou cítila, k ránu probudilo ji chladno, které z okna táhlo, jež Holubová Sylva otevřené ku větrání nechala, a pak vstala a manželka z nádražního domku připravila snídani, tuto s ní pojídala a poděkovala a poptávala se uctivě, zda za ní večer do kavárny přijdou, a byvši ujištěna ženou, která jí při mírných slovech i dlaň na hřbet ruky položila, a byvši ujištěna, že ano, odešla vysvětliti do konce svoji situaci kavárníku Nýdrlemu, s nímž smířlivě si pohovořit chtěla.

Tohoto v kavárně ležícího našla a boty koukaly zpoza nálevního pultu a byly poněkud polozuté.

A přišla blíže a viděla, kterak kavárník leží na zádech a u hlavy tmavou louži má, a bzučely po pokoji mouchy nenasytné, které v létě snadno se slétnou. A v jeho očích naprášeno bylo od omítky.

Odstoupila od těla.

Odstoupila a nějak najednou nevěděla, co by měla dělat, proto se posadila a koukala na mrtvolu a cítila, jelikož teplý vzduch uvolňoval po pokoji vůni krve, a cítila ji.

Ze ztuhlosti nerozhodné vyrušili ji Natz se synem Josephem továrníka, a ještě než spozorovali nohy Nýdrlovy, sháněli se po personálu, pak ztichli uviděvše. A ji Natz zezadu za rameno chytil a ptal po telefonu a ukazála. U mrtvého seděl syn Joseph, kavárníka zkoumal a tehdy odvážila se k němu přiblížiti. Podíval se na ni, opět k němu hlavu sklonil.

Velice brzy dorazili v policejní uniformě oblečení dva muži a mrtvolu obcházeli, zkoumali ji rovněž, uznali, že sebevraždou kavárník dokonal, poté co prohlédli si díry zblízka v jeho hlavě.

A servírka byla zavolána Josephem, kterýžto promluvit si s ní chtěl. Hovořil o sobě jako o novém kavárny majiteli a Jitka Zoubková sledujíc, kterak se její klepou prsty, vysvětlovala mu, že ona je zaměstnankyně a že je ve městě nová a ještě vyprávěti chtěla a tu ji syn Joseph zastavil a řekl jenom, že jeho takovéto nezajímají záležitosti, že jeho zajímá, zda u něj bude pracovat i nadále, zda zůstat může. Kývla, nato se Joseph, jenž se o víc nezajímal, rozloučil a rozloučil se s Cyrilem Hartlem a šli s Natzem dvorek prohlížet.

A vrátil se Natz. Sepisoval majetek, ptal se po obratu, ale Jitka Zoubková nemyslela příliš na toto, jelikož mrtvola stále v místnosti se válela.

Pak se dovolila nového pána, který opatrně po kavárně nakračoval, pečlivě oholený, odešla se vyspat.

Stmívalo se. Čekala u dveří a chtěla již být venku z kavárny U Portugalce. A chtěla, aby žena, která mile se k ní chovala, přišla již.

Věru zaklepala na okno Sylva Holubová a s ní muž širokých ramen, který jako hospodský Moudrý se představil. Kráčeli společně městem a horko bylo v ulici a mlčky šla a nevěděla ani, zdali se novinu o sebevraždě dověděli.

A bylo horko a pamatovala pach těla, které v kavárně leželo.

A že jí rozpačitě bylo ani slovo neprohodit, počala se doptávati těch dvou, kdo že se zabývá ve městě mrtvol převážením, jelikož takovému hned zrána zavolati chtěla, aby ji Nýdrleho z kavárny odvezl, a hospodský, druh manželky nádražákovy, řekl: „Však uvidíte, slečno…“

Na nádraží došli a celé osvětlené bylo žlutými reflektory. A nehledali Chillera dlouho a seděl na vagónu, který odstavený byl, a nohama pohupoval a hospodský přišel k němu a domlouval mu jenom chvíli, pak přestal násilník houpat nohama a seskočil z nápravy vagónu rozbité a po kapsách hledal, od rezu oprašoval na zadnici svoje kalhoty. Najednou za vlasy jej hospodský chytil nepřipraveného na útok, kam lampa nesvítila, odkopl jej a tlumené se odsud ozývaly rány a chtěla by toto vidět, proto nakročila a bylo jí jedno, že podvakráte o pražce, které jí byly přejít, klopýtla, a proto se přiblížila a koukala se, kterak hostinský Moudrý do násilníka kope, a ba že v něm kost uslyšela prasknout.

Pak za ní hospodský přišel a řekl, že toto vytáhnul z jeho kapsy, a podal jí dopis matčin. A přičetla si jej, jelikož se styděla jaksi najednou, ohlédla se cuknutím hlavy na Chillera, jenž u vlaku ležel, pomalu se zvedal a paniku měla, že opět ten s obrovským údem se jí bude mstíti, a poníženě jí bylo v břiše, když utíkala, když vztek přestal ji burcovati břich, a sevřela mimoděk svaly pánevní.

Stála před kavárnou s nápisem modrým vyvedeným písmem.

A musela se do místnosti s mrtvolou odejíti sama.

Ale řekla si nešť a věděla, že u mrtvoly nebude vlastně spáti, že dozadu zajde do pokojíku, který ponechal jí Moltke, určiv ji novou svou zaměstnankyní, a že vytře zrána, poklidí po Nýdrlem.

A usínala umytá přepečlivě, usínala v posteli v kavárně, když rány uslyšela odezdola z vchodových dveří, a cítila, jak jí zdřevěněly nohy, pak se přinutila řkouc si, že přece strašidelných povídaček nebude se báti, a pak se přinutila místností sebevrahovou projít.

A rozespalá vyšla před kavárnu.

To matka její stála před kavárnou, na dveře bušila.

„Co tady chceš, matko?“ uhodila na ni, „jednou jsi mne vyhodila, co tady chceš?“

Matka chvíli pomlčela, pouze chtěla, aby se smířily, aby společně zapomněly na neurvalá matčina slova. A řekla jí, ať počká, a vrátila se do pokoje pro dopis, ten z kapsy haleny vzala a rozložila jej.

„Mám místo, matko, a našla jsem si jej v cizím městě bez tvé pomoci, aniž by ses zajímala, vyhodilas mne a bylas hrubá, když jsem chtěla pomoc. Od matky jsem lhostejnost naposledy očekávala, jelikož bych k ní ani já lhostejná dotud nebyla…“ Pak se zarazila a zapřemýšlela se a obočím pohla, nos nakrčila: „Chceš šperky, matko? Pak si buď jistá, že je prodám, a mám je, věř mi, a celou dobu jsem je měla, i když jsem u tebe byla. A jediné, co vzít si můžeš, je dopis, který vždy mi byl bezcenný.“ Hodila matce dopis k botám, zabouchla dveře. Netrvalo dlouho, zvonek kavárny rozdrnčel se. Otevřela dveře, matku očekávala, že se vrací prositi, ale uviděla svou sestru dlouhý čas neviděnou.

Udivené koukaly se na sebe.

První promluvila její sestra, již matka vyhodila z domu, že s ženskými souložívá: „Přijelas do města, sestro, vrátila ses za matkou, co mne vyhodila, zaměstnání nalezla jsi sobě v pohostinství…“

Ukročila, kývla, vyjádřila se, že pravdu má, a sestra učinila krok směrem k ní, vztáhla po Žanetě ruku, rozetřásla se její brada. Pověděla sestře, že právě u ní matka byla, pověděla, že s matkou již se nechce potkati ve městě. Obejaly se se sestrou. „Aji jako já.“ Zašeptala do ucha jí Žaneta.

Tištěná verze knihy
Pětidenní komedie městská - tištěná verze