Hartlová, Františka

1. den Ráno prohledala spíž, kde shnilotinou páchlo od mokré zeleniny staré.

A poklidila tam a vyhodila mnohý odpadek to ráno. Pak se rozhodla: „Vida, co shnilo v horkém létě, potřebuji dokoupiti u obchodníka Norberta Háje, obchodníka s potravinami.“

A přicházela na most a mladík Štěpán u mostu postával, pokuřoval a do řeči se s ní dal a bezobsažně poplkávali spolu, a že pršet přestalo, v počasí si libovali společně, a když se ke Štěpánovi přiblížila na krok, ucítila, jak voní mýdlem a že když usměje se, chřípí se jeho rozšíří. „I vám to sluší dnes ve slunečném ránu, Hartlova ženo,“ zalichotil jí a mile se naň zausmála a líbilo se jí, jak on opětoval úsměv, a bavili se ještě chvíli. A ba se domluvili, že se setkají večer v hospodě U Moudra nakonec, a ohlédla se po odcházejícím synovi Štěpánovi, usmála se za postavou jeho odcházející.

Nakoupila u Norberta Háje, doma pospravila vyprané povlečení vyvěšené večera včerejšího z okna, v horku již suché bylo, i převlékla doma postele a vonělo v jejím domě.

Odpoledne bylo horké.

Zapínačem radia otočila a jinou řečí mluvil člověk v něm. A koukala do kouta a skládala ještě prádlo od včerejška, co zbylo jí vysušené v koši. A pak najednou vstala a zatelefonovala na stanici policejní manželovi, očekávala, že ozve-li se jeho hlas, jistotu bude mít, že v práci se zdržuje, nedorazí brzy domů a volný její večer bude, a do kanceláře zavolala policejní a zvedl sluchátko pomocník jeho Oplt, vyptávala se, zda její manžel ještě je v práci, a zvídala obezřetně, pak když se od pomocníka Oplta dověděla konečně, neboť nezeptala se přímo, uhýbavá slovíčka hledala v paměti, a když se konečně dověděla, že její manžel ještě je v práci, položila telefon, vysprchovala se a ještě mokrá malovala šminkami na svůj obličej.

A když byla letní její toaleta ukončena, odešla do hospody U Moudra, za mladíkem, obchodníkovým synem, s ním aby vypila nějaký alkohol, aby se pobavila ve společnosti. A již se smrákalo a byla zamířila do hostince, když po číchsi uklouzla zvratkách, dosedla do číchsi.

Nadávala si naštvaně, že nedala si pozor: „I já nepozorná, nyní abych vrátila se domů, nyní abych přeprala si sváteční tento oblek, který nyní nakysle čpí.“

Převlékla se, přeprala, prádlo vyvěsila, aby vše do rána uschlo.

A to již byla noc, podruhé zamířila naproti k hospodě U Moudra. Hospodský Moudrý zrovna zavíral. A bylo horko a jeho rozhalenka byla rozepnutá a na krku zpocený měl límec, a když se k ní otočil, osloven, aby pozdravil ji, tehdy od lucerny padlo světlo na jeho hrudník chlupatý a manželka Hartlová mimovolně, zatímco hovořila s hospodským, přemýšlela o chlupatých hrudích, z nichž co adolescentní strach mívávala, a pletla se jí slova roztržitě, a jak upřela pohled na hruď hostinského, uvědomila si, že vlastně taková se jeho jí líbí, že vlastně chutě má o takový se hrudník tváří otřít, a začala lháti hostinskému, že by na kávu ještě do kuchyně, do hospody zavítala, a začala se vnucovati a jí hostinský odsekl, aby si po svých šla, jelikož určitě s ní žádné nemá plány.

Cítila se uražena, jelikož se dvěma muži nepovedlo se jí býti.

A hostinský zavřel hospodu a ona šla po svých a říkala si: „Nešť, ať třebas ani ten první do hospody nezašel a je mi jasné, že tam ani nebyl.“

I počínalo pršet, byla ráda, že již došla domů.

Stál její manžel v předsíni a v té chvíli navrátilá zčervenala, jelikož z rozčilení opomněla sobě připraviti výmluvu jakoukoli, leč manžel rozkřičel se jinak: „Kde jsi, jak to, že se po městě touláš, aniž´s byla večeři připravila? Jak to, že z domu vyjdeš, aniž bys pomyslela na muže policajta, který v práci je do noci, abys měla zač u obchodníků všelikých městských nakupovat?“ I ruměnec mizel z její tváře a ráda byla, že se jí cévky ještě v přítmí předsíně rozšířily, a když poslouchala hudrování policajta hladového, ulevilo se jí a po pleši jej pohladila, slíbila, že večeři připraví.

A večeřeli společně vajíčka ten pozdní večer i vynasnažila se, by chutnala, jak mají.

2. den A ráno probudit nemohla se, potila se záda její a ve faldech také.

Snídani připravila hutnou, tak aby chutnala, a manžel její, policajt Cyril Hartl, mlčky jedl, mlaskal při snídani, mlčela.

Pak na hodinky podíval se náramkové a jeho oči oteklé z letní noci mrkly na ni, řekl, že spěchá, a poklimbavě jí bylo v kuchyni, když tu uslyšela manžela hudrovati z předsíně, i vstala zvědavá, vzdychla a v předsíni manžela našla, jak na čtyřech stojí, jak tam hledá obuv svou.

A podíval se na ni vkleče, vyčetl, že pořádek, který zrábí, není mu pořádkem, jsou-li boty jeho pokaždé na jiném místě, a mávla nad ním rukou, to manžela popudilo, ale odsekl, že se nebude hádat, jelikož do práce musí.

A hleděla z okna a na budík koukala se, zjistila, že již je hodina, kdy hospodský Moudrý hospodu otevírá, a na náměstí rozhlédla se a zamířila rovnou do hostince a obsluhoval chlapík v triku jenom, svalnatý a kávu horkou si objednala a byla jí tato donesena. A když jí hrnek na podšálku na stůl kladl, poznamenala, že je ráda za každou obsluhu mužskou, a hospodský pozdržev své kroky a i se na ni usmál a točila v šálku lžičkou, veselými pokračovala větami, ale zase ji hostinský urazil a odmítl nabídku nevyřčenou a hněvivě hodila bankovku na stůl, vykráčela z hospody rázným krokem a před hospodou U Moudra ulevila si nadávkou.

A bylo horko převeliké.

A vracela se od náměstí, potkala v montérkách dělníka Žita, kterak u okapu stojí, tento kropí močí, zahlédla potom přirození jeho šikovně držené a zhurta na něho spustila, co že tento takový zde postává, co hulvát takový zde vypouští močový svůj měchýř a: „Ó, to proto takto v létě smrdívají kouty budov močovinou,“ k němu zvolala. A přešla kolem a dívala se, jak dělník Žito sleduje ji, pootevřená má ústa.

Poté, co umyla nádobí, nalévala vodu z kohoutku si do sklenice a posadila se a poslouchala ústesky manžela svého policajta, jak tento stěžuje si na práci, jak stěžuje si, že neustále pozorně se musí chovat, aby neučinil nic, co by se pánům v Horním Městě bydlícím nezamlouvalo, jak starosti má se svým podřízeným, Ignácem Opltem, a pak, když dopila a otřela svá ústa a cítila ještě, jak chladivá v ní teče, a cítila ji ažli do žaludku, a tehdy zvedla obočí a manželovi odsekla, ať si nestěžuje, že jsou jiní ve městě, kteří také svoje mají starosti, a potom, že i ona zná nepravce, kteří podnik vedou nedobře, a manžel Hartl pravil usmívaje se: „Nu zajisté, ty, ženo, zajisté.“ Pak popotahl límec od košile: „A od jednoho, jenž továrnu Moltkeho vede, nejeden jsem dostal peníz a nejeden mi co úplatek byl dán. Hó, jenom to jsou důvody, proč zaměstnání neměním, jelikož stav takový mi jisté moci poskytuje.“ A tehdy vyskládal bankovky na stůl povšechně, jenomže jsouc hostinským uražena, jsouc odmítnuta, ani je náladu neměla počítati a odvětila, že nemyslela továrníka ni lidi kolem něj, a otočila se opět k umyvadlu, aby jí neviděl do obličeje, a pomlouvala hostinského, a když se opět obrátila k manželovi, shledala, že tento se na ni kouká s nakloněnou na stranu hlavou a že se jaksi mračí na ni, aniž by poslouchal pořádně. Zmlkla.

Jedli mlaskavě omáčku s masem a s knedlíky.

3. den Vyspávala celé dopoledne.

Pak v koupelně omyla svoji tvář a dívala se na sebe v zrcadle na nahatou a koukala se na ještě nevystárlé svoje tělo: „I souložit by takovému chtělo se a po probuzení nejvíce, jelikož tak se mi děje.“

Pak se převlékla do županu, převázala opaskem plátěným a pod kastrólem se včerejším jídlem zapálila, čekala, až se ohřeje, jelikož hladem se její žaludek hlásil.

A čaj popíjela a z okna koukala se a tváře svěšeny měla bez výrazu.

Zabouchal pak pomocník manžela jejího Oplt s kníry a pozdravil, tedy pozvala jej dovnitř a posadil se v kuchyni a vypnula sporák a že ještě v županu byla, dobře je, si pomyslela. Naproti Opltovi usedla, ptala se, proč zavítal do domu svého nadřízeného, a pomocník policejní Oplt odvětil, že jde v záležitosti úřední, nese vzkaz a poškrabal se na rameni.

A manželka policejní vstala ode stolu a obešla jej a laškovně řkouc, že v kredenci má lihovinu skrývanou, Opltovi nalévala.

„Ignác se jmenujete, kolego manžela mého.“

„Nejmenuji, neoslovujte mne jménem jako váš manžel, když se mi vysmívati chce…“ Podivila se: „I to jsem netušila, jak bych mohla, používá-li jej muž, hovoří-li o vás doma…“ Vypil Oplt a druhou nalili si, nu, a když jemu nalévala, pohladila jej hřbetem ruky, vybavovala se o jméně Ignác, jímž pojmenován Oplt byl. A všimla si, že jí Oplt mezi nohy kouká, proto je poporoztahla, příjemně se uzastydíc, a pak pomalu Oplt hladil kůži na stehnech jejích, čemuž nebránila. A pak ji obejal a to již ztopořené cítila jeho přirození a pak na stole kuchyňském vykonávali soulož, a když přirážel do ní, dívala se do napjaté jeho tváře, a když přirážel do ní, prohnula se pokaždé, aby pyji určila směr jí nejpříjemnější, a zrychloval velice Oplt pohyby svoje a dlouze s ní souložil, že hlasitě se projevovala. Pak dočinili a Oplt sedl si na kuchyňský stůl a zapálil si cigaretu a manželka Hartlová posadila se k němu a položila mu hlavu do klína, v poklidu tak setrvali chvilku. Pak vyprávěla jemu o manželově neschopnosti pohlavní, že především, co jej zajímá, jsou úplatky, které od boháčů městských bere, Starého jmenovala, zajímal se Oplt o Starého a vyprávěla růžová ještě v obličeji o jejich rozhovoru, pak tázala se, zda by u ní ještě nepojedl, že dobré jídlo na sporáku stojí, že dobrým jídlem by jej mohla vyčastovat, leč Oplt pravil, že spěchá.

Vstal a vypiv sklenici lihoviny, odešel a zdravil usměvavě.

Vykoupala se přepečlivě, a když se mezi pysky ručníkem vytírala, vzdychla zasněná.

4. den A k večeru mraky byly do červena na obloze rozsvícené.

Dlela u okna a sledovala, jak dámským krokem učitel Horák do hospody vstupuje. A zasnila se jaksi a pokojem se narůžovělé táhly stíny, a tu zpozorněla, jelikož syn Štěpán po náměstí kráčel, ruce vzadu spjaté maje a věru jeho oblečení čisté bylo a věru celý jaksi čistě vyholený byl a věděla, že je z nejbohatších tady ve městě, jsa Novákův syn. „I hle jej, copak tento shání v chudé čtvrti, copak že se mu chtělo do Horního Města zajít a producírovat se tu tak po ulicích a je již večer a stmívá se, každý zdejší ví, že kousek od náměstí ulice jsou pobořené, kde chudina nejchudší je… A, ó, snad že za mnou se vydal, jelikož muži stačí naznačiti, v pravý ukáže se čas.“ A rychle se na sebe do zrcadla koukla a v osvícení sluncem večerním shledala, že může mu naproti vyjít, a ba se jenom sčísla trochu a odemkla a vyšla na náměstí a tam syn Štěpán, obchodníkův dědic, stál již přede dveřmi.

Hned, jakmile si jí všiml, omlouval se, že do hrubého se tehdy hostince nedostavil, a přijala omluvu a domů pozvala jej, zde pak nalila po likéru sladkém.

Vypili a mhouřila oči a odpověď chtěla znáti, proč kvůli úřednické manželce se za omluvou vydal, a tehdy Štěpán, Novákův syn, zaklonil trochu hlavu a, zapaluje si cigaretu, poklonu povýšenou vyřkl, že vlastně si na ni myslí od setkání, že přestože věru děvčátko již není, stále není kůže její povolená, stále šaty napjaté má zadnicí i prsy: „A budu upřímný, jelikož jsem bohatý, jelikož jsem mocný způsobem svým a takovou mluvu dovolit si můžu, a budu upřímný, přišel jsem k vám, abychom souložili, jelikož žena stářím vášnivou se činí, i nepředpokládám, že uspokojit by takovou mohl úřada policejní.“

A přistoupil k ní a rozepjal její šaty, nechal spadnouti na zem. A oblečenou ve spodním prádle jenom hladil a chtěl podprsenku rozepnouti, leč tomuto bránila se manželka policajta, jelikož věděla, že co vnadům jejím bujarým tvar činí, prádlo je, že vnady její nedrží již nepodepřené tvar, zato jemu pošeptala, ať do ložnice s ní jde, do ložnice, že vezme jeho do úst, a tam rozepnula jemu poklopec a pyj vymydlený olizovala stouplý již. Vzhlédla občas k němu, zda jeho reakce jsou správné, nakonec takto překročila jeho tvář, pohlavím dosedla jemu na obličej, vylizovat nechala se a věru čiperný byl jeho jazyk, ni záhyb nevynechal.

A bouchly dveře venkovní a pocítila v ústech, kterak v pohlaví jeho škublo, a pocítila v pohlaví svém, jak sevřelo se. Aniž by se jenom přiobléknout mohli, ve dveřích pokoje mračil se manžel, policajt Cyril Hartl, rozčilen postel poodkopnul.

A Štěpán první sebou hnul, oblečení svoje počal na posteli navlékat si a nadávati počal Hartl policajt a kolem nadávajícího vyběhl syn Novákův polooblečený na ulici.

Pak zbyli s manželem o samotě.

Sedl si do kuchyně a tam za ním zašla, ale nechtělo se jí nic vysvětlovat. Muž do stolu bouchl a počal vykřikovat a koukala se do očí jeho a koukala se zostra a nakonec se postavila a odsekla: „Jen nadávej, jen se vztekni, žárlivý ty jeden, myslíš si, že doma na tebe budu čekat, že vystačím si po celý den sama tady, vina je na tvé straně a pamatuj, ten, který z našeho utekl domu, bohatý je syn obchodníkův, bohatý je syn podnikavého muže, věz, že nemůžeš si dovoliti jakékoli činit závěry. Ó ty, který po nocích ke mě leháš, ó ty, s rukama studenýma.“ Potom se šla osprchovat.

5. den Kouřil její manžel, večerní světlo z boku dopadalo mu na tvář a zarudlejší zamračená jeho vypadala tvář, a když vstal, odloživ cigaretu, vpletla se jemu do cesty, avšak pomyslela si, že ani omlouvat se nebude tomu, který sprostě nadával jí, a i policajt chodil kuchyní mlčky, odešel z místnosti, kde ona zůstala sama, a setmělo se venku a koukala na svůj obraz ve skle, a pak když se podívala nahoru, v odraze lustru šmouhy viděla a unaveně vzdychnuvši, otřela tyto. „I takový je mlčenlivý manžel můj, takový je mlčenlivý, když jednou zanadává, potom i na druhý den zpytuje svědomí…“ Smála se v duchu, jelikož pobavila ji uraženost manželova.

Spala již.

Lekla se.

Rána, jež jí připomněla výstřel, vytrhla ji ze spánku.

A slyšela, jak se manžel do postele vrací, a nechtěla již jej více peskovati, sykla: „Spi ty… Spi, jenž ženu budíš na loži spící.“

Tištěná verze knihy
Pětidenní komedie městská - tištěná verze