Cílková, Aneta

1. den A již v podbřišku cítila tlak, již se její nálada zhoršovala a koukala v Theátru do zrcadla, celá nevrlá byla, zrcadlo zadýchala a jaksi nehezká si přišla a sledovala jeho odraz přicházejícího a tehdy zezadu jí na ramena Kötz herec dlaně položil a počal její hladit zátylek.

A teplá Kötzova ruka jí byla a pootočila se na něj, a ba že se i pousmála a tento hlavu svoji k ní sklonil a rty našpulil, aby se políbili, i ona, nasupeně se tváříc, mu zašeptala, že ženské čeká problémy, kdy její sliznice sice je překrvená a její chutě tímto silnější, leč každé chvíle může se jí krvácení dostavit, že ať se neleká tedy, svlékne-li ji a mezi nohami vložku uvidí, že krvácení není, a je-li, pak není ještě natolik silné, že by se vodou vlažnou nedalo omýt. I usmál se herec Kötz, že viděla, že situace mu štítivá není.

A Kötz jenom řekl, pojďme tedy rychle, ať se naše orgány příliš neumažou.

A Anetu na otočné židli na toaletní stolek přitiskl a sukni vykasal jí a zezadu byla souložena, zezadu vnikal do její Kötzův a chutě její opravdu silnější byly nežli v dnech, kdy nekrvácela.

A dodělali a oddechovali a přitisknutý na ní zezadu ležel a cítila, kterak v ní ustupuje.

Když v mírné chvíli vytrhl je z odpočinku Tiberle, jenž vběhl do místnosti, a vida polohu, v níž se nalézají, urážlivě počal vtipkovat, a Kötz odskočil, až v její se uvolnilo divně, a hádati se počal s hercem, rutinně se zapínaje, Aneta rychle natahla si kalhotky pod sukní, pak utekla, cítíc, jak se červená jí barva po obličeji rozlévá, a zastrkujíc si halenku narůžovělou za pásek a studem nervózní, nemohla úzký tento upraviti řádně, mračila se rozladěně, zuřivě až sledovala Kötze, kterak se s Tiberlem hádá.

Večer se kontrolovala, zkoumala vložku, zda na tuto tmavá krev neukápla již, a byla její vložka čistá.

2. den Odpoledne na slavnost se připravovala, seděla opřena o opěradlo stoličky, na níž položený měla kostým blýskavý, líčila tvář a kochala se její proměnou, třebaže ještě mladá byla a vrásky neobjevovaly se zatím ani kolem očí, přesto barvičkami obličej vymalovaný jaksi lépe se jí líbil.

V dobré náladě se do zrcadla usmívala.

Zaklepal herec Tiberle a vpustila jej, ještě se na obraz svůj koukla narychlo, aby naštelovala mimickým svalstvem naštvaný výraz, a takový obličej proti Tiberlemu obrátila. Tiberle, herec, ustoupil ke dveřím a zmaten schodil ručník, který byl na věšáku vedle futer pověšený, a obrátil se a nemotorně jej ze země sbíral a Anetě se do úsměvu vcukly koutky, že jej ve vtipném rozkročení zahlédla, Tiberle pak, žmoulaje ručník v dlaních, počal se omlouvat a nabídl se, že jí vypomůže s ustrojením, a Aneta, protože ji jeho chování usmířilo, přisvědčila, a jelikož jeho doteky jaksi ji okolo žaludku zahřívaly a protože jaksi prohluboval se její dech, zastavila jej a polo již oblečená pravila jemu, že krvácení čeká pravidelné, a Tiberle na taková slova nedbal a opět pokračoval v ohmatávání všelijakém a již při polibcích nechala vysvětlování. A by i chtěla Tiberleho vnik pocítit a v té chvíli vylekal je člověk cizí, jenž stanul ve dveřích, jemuž do tváře hleděla zrcadlově převrácené, i ulekla by se, poznala-li by Kötzovu tvář, Tiberle poodešel od ní a hrubě vyhodil člověka zjista zvědavého, jenž vyrušil je v situaci.

I byla povalena potom Tiberlem na pohovku, zurychleně Tiberle do ní vnikl, až strach měla, aby nezabolelo ji v pochvě, neboť nebyla si jistá, zda její nepovychladly chutě, zurychleně vysouložil se herec, s klesajícím lesklým natahoval trenýrky sobě, odcházel spěšně, naštvaná na posteli seděla, neboť nebyla ku vyvrcholení vydrážděna.

A do koupelny zašla, která byla při každé šatně připravena, a zjistila, že krvácení počíná se projevovat, tlak v podbřišku, nikterak silný. A spodní si vyměnila prádlo, že stihla chlapa akorát, si řekla.

„Ani mi nakonec s toaletou nepomohl,“ postěžovala si usmívajíc se, když v kalhotkách vložku upravila.

Na chodbu vyběhla, jelikož již na scéně působiti měla, a v zákulisí již čekal divadelník Kötz, který huboval právě Tiberleho, a když ji uviděl, připodotknul: „Kde vy jste, se zdržujete, máte na pódiu skorem již státi,“ a huboval pak ještě herce slovy nevybíravými a vrhla naň pohled spiklenecký, jelikož její tělo zdržení toto zavinilo.

A měla opět před výstupem a nervózní byla, a opakovala si věty připravované na chodbě svoje, tentokráte zase Jitka Zoubková ji vytrhla ze soustředění, že na ni promluvila.

„I co tu před šatnami pohledáváte, v sukýnce oblečená. Zde jsme my pouze, kteří pracujeme na pódiu.“

A bránila se servírka, že Kötz ji sem poslal. „A je mi to jedno. Jděte dolů pod jeviště, tam si obsluhujte hosty, tak konejte svou sluhovskou práci, nás neotravujte tady.“

A Kötz rukama mávájící opět je vehnal na scénu, kde vtipnými scénkami naučenými předem bohaté měli bavit obecenstvo, by se nenudilo při popíjení. A věru snažili se s Tiberlem společně, že věděli, že na scéně vydělávají si peníze, které propíjejí v barech. A zpocená, jelikož na jevišti horko bylo, a celkem na jevišti i legračně poskakovala, gestikulovala přehnaně, aby vtipnější se bohatému zdála publiku, a zpocená byla, když za scénou usedla a nyní neklikdná v podbřišku. A k ní usedl i herec Tiberle, jenž zapálil si cigaretu.

Tak se v šatně sešli, když čas, který měli pro práci určen, skončil.

A nadřízený jejich divadelník, který vlasy si česal na pěšinku černé, pravil, neboť byl také unavený, že jim děkuje, přesto však za zdržení strhne Tiberlemu část honoráře. I dotázavě koukla na Tiberleho, který právě mávnul rukou za Kötzem, jenž bouchnul dveřmi, až se převrátil polystyrenový panďulák, jehož při představení používali, a Tiberle mávnul rukou, cigaretu natáhnul, Anetě, herečce, řekl: „Jdu pít a doufám, že v opilosti nepotkám lakomce, který v nedobrou mě náladu uvrhl.“

Pak se odlíčila, smyla barvy z obličeje a rukávy si přitom zamáčela, i na věšák hodila halenku, v níž hrála a která konce rukávové mokré měla od šminkami barevné vody, převlékla se do čistého, do restaurace divadelní zašla mezi hosty. A v horké místnosti rozepnula horní knoflík blůzky a všimla si té, která ji otravovala v šatně divadelní, uklízející zrovna od jednoho stolu, zajímala se, kde že pracuje, a když jí toto Jitka servírka Zoubková řekla, vysmála se jí, jak že služka může jí vyporoučívat nástupy na jeviště. Pak se usadila opodál, nechala si víno donést, popíjela a vstala, kabelku si s sebou vzala, kde ženské potřeby ku zastavení krve z pochvy vytékající měla. Cítila nutkání na záchod, přičemž chtěla nutně vložku vyměnit si.

A Moltkeho syn Joseph zastoupil jí cestu, zdržoval ji, za zápěstí chytil, zval ji na pohár sladký, vymluvila se mu, vykroutila se mu: „Musím, Moltke Josephe, musím, neboť přirozenou potřebu mám.“

Na záchodě vše vykonala, použitou vložku vyměnila, a přestože jí špinavá spadla ku koši, nenámáhala se ji zvednout a uklidit, neboť počínání takové si ošklivila.

Vrátila se, Moltke mladý již u vína seděl, dvě sklenice před sebou měl a ho vypili za sloupkem, který stínil vchod do kuchyně, a zde jí Moltke vykládal, že je takovou, s níž by nejraději o samotě strávil noc dnešní, a Aneta, vida, že jí nepříjemný není, uvolila se a vyšli do noci, která letní poněkud chladná byla. A vezl je řidič, jehož ze hry karetní vyrušili.

V hotelu hned pospíšila na toaletu vložku si vyměniti rychle, pak si poručila kávu, jelikož v blůzce jenom venku prochladla, a pil horký nápoj i továrníkův syn Joseph. Rozprávěli společně a viděla Josepha, kterak po servírce s prsy malými pokukuje, ba i o ní samé vtipkoval, komentoval před Žanetou noc, již chtěl by objednati v hotelu, a to ji urazilo, pravila sobě si, že chlap takový pro ni není, který zbrzka ku souložení vyzývá ji, a že je chudá vlastně, že nemůže si takovým být jistá, jelikož nakonec stejně by jej otec jeho, bohatý továrník Moltke, umluvil, aby za ní nechodil, pravila sobě, že raději se těch přidrží, jimiž manipulovat dovede. „Krvácím navrch, nemusím poslouchati překvapené řeči syna továrníkova,“ zašeptala neslyšně nakonec sobě si. A vstala, jakmile dopila, odstrčila židli a rozhodla se:

„Odvezte mne, Josephe, domů, jelikož nechci s vámi vlastně strávit noc.“ A Moltke udivený byl, vyprovodil ji před hotel a ani Anetu nepřemlouval, i nakonec přece Natzovi řekl, aby ji svezl nazpátek k divadlu, a povýšený takový z toho Aneta pocit měla, jelikož jaksi odmítla Moltkeho, a vlastně i nervózní byla, jak si uvědomila, když ji Natz automobilem vezl, a že vlastně zareagovala odmítavě, tak hlavně proto, že z pochvy krev jí tekla, jelikož takové se chtěla vyhnout situaci, kdyby Moltke nutil ji kalhotky sundávat na hotelové, pokoji nehygienickém.

Bouchla dveřmi Natzova automobilu, vzduchu nadechla se nočního, vlhkého ode řeky.

Večer si na záchodě vložku vyměnila, usmívajíc se trapné situaci, jíž vlastně předešla.

3. den Nesmělá byla, když klepala u Kötze, a zaklepala raději ještě jednou, silněji.

Otevřel Kötz, syn divadelníkův.

Pohnula se v ramenou a byla se styděla, dokud ji nepozval dále.

„Nemám dnes práci, přišla jsem se vás zeptat, herče, zdali byste nešel do kavárny, zdali byste se se mnou nešel dnes bavit, jelikož se nudím.“ A syn divadelníkův přisvědčil, pokýval hlavou a řekl, že právě proto, že je v kocovině, půjde.

I vyrazili v horkém dni a Kötz celou cestu vykládal, vlastním pousmíval se vtipům, Aneta ani jej nevnímala, v kavárně potom si dali láhev vína červeného a neosobně se bavili, dokud nevešel Tiberle do kavárny, jakmile je zhlédl, povytáhl si kalhoty, zamířil k jejich stolu.

Kötz se pohnul na židli, koleno přes koleno přehodil a Tiberle takto přišedší navečer dobrého jim večera popřál, přisedl si. Mávnul Tiberle na servírku, kořalku, co objednal, vypil a objednal hned další.

A popíjeli, Tiberle opilejší byl večerem, i Anetu s Kötzem urážeti počal, Anetě souložení s Kötzem komentoval, hlasitý byl, se synem divadelníkovým hádal se, hlasitě neartikuluje správně. Syn Kötzův Anety se zastal a vysmál se Tiberlemu, Aneta jsouc povzbuzena Kötzovým postojem, odvětila mu, ať raději servírku obtěžuje, již toto třebas zajímati bude, a ukazovala na Jitku Zoubkovou, která tvářila se, že neposlouchá, leč z toho, jak rychle sklopila oči, seznala, že jistě její zaslechla urážku.

A Tiberle praštil sklenicí o zem: „Tak herečka Aneta posílati mne bude za služkou, bych s ní se bavil… I hle na ni a provedu takový čin ihned, ihned za ní zajdu, já, jsa odvážný v opilosti.“ A přistoupil k servírce, odhodil nedopalek a již by ji byl osahával, kdyby kavárník nevběhl dovnitř, jakmile rozčilená Jitka Zoubková jej zavolala, a tento odstrčil Tiberleho, Anetu i Kötze pak vyhodil slovy: „Nechci, aby hosté dělali mi nepořádek, třebaže mi peníze do podniku přinášejí, jelikož starosti takové nemám zapotřebí. Jděte pryč, vyberte si jiný podnik, kde budete otravovat.“ Popotáhl hleny nosem Kötz herec, zaplatil povýšeně.

Tiberle venku ani se s nimi nerozloučil, jenom křikl cosi do ulice, odešel.

Osaměli s Kötzem, Kötz nezaváhav přistoupil k ní a byl by ji objal, leč vykroutila se jemu, leč vymluvila se, že již spáti chce, jelikož opilá je.

Doma pečlivě se umyla, vložku vyměnila, starou vyhodila do odpadkového koše.

4. den Nad Horním Městem zapadalo slunce, řeka pod Theátrem tekla a Anetě růžová jaksi působila. Koukala se, jak načervenalou barvu mají stromy, které po horním jejím břehu stály, a sáhla si na kalhoty a poposunula si vložku, dvěma prsty upravila ji. A koukala se na ptactvo, které poletovalo v oparu takovém jakéms. A dívku viděla a rozhalenou jaksi u krku, jak spěšně mizí v křoví u mostu, a pousmála se rychlé její potřebě.

Pak vešel do pokoje Kötz, syn divadelníkův.

„Aneto, doprovoďte mne kamkoli do společnosti, jelikož potřebuji se kocoviny zbavit. Hle, ženo, a i bych platil za vás, myslím, že bychom se mohli pospolitě dobře bavit.“ A nelákalo mnoho Anetu, také že ani osprchovaná nebyla, a strach měla, by z ní Kötz nezacítil krvácení, než Kötz dále ji přemlouval, ba i Tiberle, který přibyl a komentoval Kötzovo naléhání: „Ó, a jak je dobře, že jsem vás tady zaslechl, neboť zrovna jsem po víně jakéms či lihovině i já zatoužil, i hleďte, že venku v ulici mám zaparkovaný vůz, a již vás oba svezu, abyste se společně pobaviti mohli, a třebas i do hotelu MIM, jelikož vy dva přerádi v zařízení, kde nocležníky nevyhazují, jelikož vy dva tam rádi budete…“ A ušklíbla se Aneta a řekla, že se již stmívá, že tedy pojede.

Vedro v rozpáleném bylo autě, navrch Tiberle kouřil, a třebaže větral, přesto Anetu do očí štípal kouř, a přišli do restaurace hotelové a servírka vítala je, a když ve dveřích stála a jaks i byla příjemná Anetě a prsy její prohlédla si malé. A usmála se servírka na ni a potáhla ze zapálené cigarety. Posadili se, Žaneta jala se je obsluhovat a pohrdlivě se Tiberle choval, pohrdlivě objednával a vždy, když kořalku objednal, jízlivý řekl vtip, ba volal i na vrátného, který občas zvědavě nakoukl k nim, také ku Kötzovi ponoukavě se choval, jenž kouřil, v náladě nebyl, upíjel kořalku ze sklenice a pak pozval vrátného přisednouti. A všimla si Aneta, jak vrátný hotelu MIM předtím Žanetu poslal nahoru na pokoj, ba ji i ve dveřích, které do recepce vedly, že i ji popostrčil.

Pil pak vrátný s nimi, Tiberle jemu naléval, přičemž ukazoval na Anetu a urážel ji, vrátného ponoukal, aby ji úplatně osahával, a měla zrovna Aneta cigaretu zapálenou a ji cvrnkla na Tiberleho, pravila, že se více ponižovat nenechá, a ani sklenici nedopila, z restaurace hotelové vyběhla a věru vzteklá byla. A u dveří prosklených zastavila se a pak mávla rukou, rozhodla se, že se po patře hotelu projde, Žanetu vyhledá, že vlastně nechce se jí nočními ulicemi domů se tahnout, vycházela po schodišti hotelu MIM.

Posadila se k Žanetě na postel.

Kouřila Žaneta a zapáliti nechala si od ní a prohlížela si ji takto v pološeru.

„Pročpak se dole nebavíte?“ optala se servírka, vysvětlila jí nahněvaně, že hulvátsky se herci dole chovají, na sebe žárlí, se urážejí a v urážkách předhánějí, a Žaneta najednou ji pohladila po tváři, což ji udivilo, jak znenadání něžně se Žaneta projevila, a pootevřená měla ústa a na rty ji lehce políbila a jazykem dotkla se jejích rtů.

Herečka odtáhla se.

Zhluboka dýchalo se jí, neboť cítila vzrušení a strach, ba též zvědavá i byla, proto ústa pootevřela a Žaneta políbila ji znovu zlehka, i nechala si toto líbit a Žaneta ruku její vzala, pod prs si přiložila dlaň, cítila Aneta kostici servírčiny podprsenky a Žaneta položila její ruku pod malá svoje ňadra a dýchla do jejího ucha. Tehdy se Aneta polekala, ucukla, že menstruaci má, řekla, aniž by zaváhala pro stud. A potom seděly společně a vyprávěly a Žaneta vypustila ji z hotelu do chladné noci a Aneta přemýšlela, zda by neměla za Žanetou ještě se někdy do hotelu podívat, a šla chladnou ulicí Okružní, mnoho hvězd skryto oblaky bylo, Aneta jaksi rozrušená byla: „A opravdu, i takto je možné večer strávit.“

5. den Seděla na záchodě a vyhodila vložku a zjistila, že jenom pojedna skvrna kapkovitá nachází se na ní, a rozhodla se, že další si nenasadí. Pak v koupelně si vanu plnou horké vody napustila, tam ležela, potíc se v obličeji, a pak se mezi svoje nohy podívala a odtáhla pysky, zjistila, že ani nyní ještě nekrvácí, že vazká hmota krvavá z pochvy nevytéká její.

A oblékla se, cítila sebe, že voní mýdlem, koukala se po sobě, svoji pohladila si bradavku, sobě líbila se.

Chtěla si v hotelové restauraci kávu dát po ránu, kdy sebecítila se hezkou, a do hotelu vešla, v recepci vrátný pospával za pultem a minula jej, pravila si, že nahoru půjde do pokojů, vyhledá servírku Žanetu, která o den dříve je obsluhovala, s touto na kávě domluví se, a vešla do pokoje, k němuž červený vedl koberec, který stejnaký měli i v Theátru, zaklepala na dveře, kde hodinu o den dříve příjemnou strávila.

Žaneta otevřela rozespalá a optala se na pravidelné krvácení ženské. „Již ze mne neoplodněná neodtékají,“ odvětila herečka, mimoděk se narovnala, prsty sepjala u zadnice. Žaneta ji políbila a držela a otevřela pak oči a že chodba prázdná byla, usmála se na ni, nechala se pozvat do pokoje.

„Pohodlně, herečko, posaďte se na posteli,“ řekla, když zamykala dveře, a silně vzrušná Aneta byla a zavřela oči, když ji po těle počala líbat a na břiše, ba i na podbřišku, a něžně ji stáhla kalhotky, ba olízla jí pysky stydké a tehdy Aneta přiroztahla nohy a Aneta představovala si, že takto jemně dotýká se jí chlapec, a pak se podívala na kštici Žanetinu a povytrčila svou pánev výše a čekala a zatnuté svalstvo pánevní měla a vyvrcholila mírně nakonec.

A ležela a oddechovala a posadila se pomalu, pomalu se stydět počínala a servírka pohladila ji po zádech.

Když odcházela, přislíbily si, že naposledy nebyly spolu.

Roztržitá byla, když se do Theátra vrátila, roztržitá se lekla, když do šatny její vešel Tiberle:

„Co tu chcete, herče, bez pozdravu, přišel jste se mi snad omluviti, přišel jste snad, abychom se jaksi udobřili? Ne ne, odejděte odsud, jelikož povelice uražena jsem.“

A Tiberle sahal do své kapsy po cigaretách, Tiberle počal se omlouvati, počal uprošovati Anetu, ale ta, odleknuvši se, odmítala jej, a i když tedy pravil, aby s ním odešla z divadla, beze slova nechtěla toto, a když jí říkal, že Kötz je novým ředitelem divadla, rozesmála se: „Co si myslíš, Tiberle, že učiním, co si myslíš, že s tebou, nezaměstnaným hrubiánem, odejdu od své práce, kde se mohu před bohatými lidmi producírovati? Aj, věru ne. To nyní odprošuješ se mi, když dlíš v nejistotě?“

Když Tiberle odešel, česala se.

Tištěná verze knihy
Pětidenní komedie městská - tištěná verze